Videohra Phonopolis spojuje meziválečnou avantgardu s antiutopickým příběhem
Herní studio Amanita Design má za dvacet let své existence na kontě řadu mezinárodně úspěšných videoher jako Machinarium, Botanicula, CHUCHEL nebo Happy Game. Novinka Phonopolis přináší vážný
námět v hravém pojetí: jde o příběh Vůdce, který chce ovládnout svět pomocí podprahových povelů.
Phonopolis je zpracován ve 3D grafice a vychází z poetiky uměleckých směrů první poloviny 20. století, jako je konstruktivismus či futurismus. Ve 3D grafice tvoří Amanita Design vůbec poprvé, důraz na rukodělnost a špičkovou audiovizuální kvalitu, kterou je studio proslulé, ovšem zůstává. Hra s antiutopickou tematikou je ve vývoji už téměř desetiletí – podporu KE MEDIA ve výši 37 459 eur získal projekt v roce 2014.
„Ve svých počátcích byl Phonopolis projektem studia Hammerware, jemuž byl následně udělen i grant od KE MEDIA. Záhy projekt Phonopolis plně přešel pod studio Amanita Design,“ upřesňuje vedoucí projektu Petr Filipovič. „Podpora od KE MEDIA byla pro nás v počátečních fázích vývoje velmi důležitá. Dostali jsme příležitost věnovat dostatek času zejména hledání výtvarné koncepce, příběhu a například také technickému řešení rigů a animace, které bylo nezbytné vzhledem k netradičnímu využití 3D animace. Mohli jsme tak definovat solidní a promyšlené základy, na nichž stavíme celou dobu vývoje,“ říká Filipovič.
Hrdinou hry je Felix, nenápadný mladík, jenž spolu se svými spoluobčany čelí velké hrozbě. Autoritářský Vůdce města se totiž chystá pomocí všudypřítomných amplionů rozeznít Absolutní tón a ovládnout kolektivní mysl všech lidí. Jen šťastnou náhodou si Felix jako jediný z obyvatel uvědomí, co se může stát, a pokusí se Vůdcův plán překazit.
Vývoj Phonopolisu má na starost debutující tým pod vedením autorské trojice Petr Filipovič, Eva Marková a Oto Dostál. Všichni jsou zároveň bývalí spolužáci z ateliéru Animovaná tvorba UTB ve Zlíně. Ideově i vizuálně se Phonopolis odkazuje na meziválečné avantgardní umělecké směry jako konstruktivismus, futurismus, suprematismus a jejich celospolečenský ideologický dopad jakožto nástroje propagandy.
„Obdiv k pokroku a přesvědčení o možnosti nového nastavení společnosti byly velkou inspirací pro námět naší hry,“ vysvětluje výtvarnice Eva Marková. „Stylizaci propojujeme s humorem a nadsázkou, která byla pro nás prvořadá. Snažíme se vycházet z avantgardního umění a přetvářet jej v groteskní obsah, který je blízko hravosti dětských hraček a papírových skládaček. Hráči chceme předat nadhled a trochu upřímné dětské veselosti,“ dodává Marková.
„Podpora KE MEDIA má podle mého názoru velký význam, protože dává tvůrcům lepší podmínky k osobitějšímu zpracování jejich projektů. Myslím si, že v oboru počítačových her je stále obrovské neprobádané pole možností, je to ale zároveň obor
velmi pracný a časově náročný, který navíc spojuje lidi nejrůznějších profesí, talentů a ,druhů inteligencí‘. Tím vzniká určitá zranitelnost vůči komerčnímu tlaku a náchylnost k opakování již vyzkoušených řešení. Herní tvorba se tak stává často, zvláště pak po vizuální stránce, repetitivní. Největší přínos tedy vidím v podpoře kreativity a hledání nových cest, jak herní tvorbu uchopit,“ komentuje Filipovič význam podpory KE MEDIA.